Zubaři. Pro někoho hrdinové v bílých pláštích, pro jiného ztělesněná noční můra. Přiznejme si to upřímně. Málokdo z nás se ráno probudí a řekne si: „Jupí, dneska mi jdou vrtat zub!“ Přitom je to zvláštní vztah. Svěřujeme jim do rukou své nejosobnější pohodlí, a oni nám za to (často za nekřesťanské peníze) způsobují mírné nepohodlí, abychom se ve finále cítili lépe. Moderní zubařina ušla neuvěřitelnou cestu. Dneska přijdete do ordinace, která vypadá spíš jako útulné a příjemné místo. Všude samý rentgen, laser a obrazovky. Jenže ten pocit v břiše, když uslyšíte ten vysoký, pištivý zvuk vrtačky?
Ten se nemění. Je to takový ten zvláštní typický strach, který máme v krvi. Nejvíc mě na zubařích fascinuje jejich snaha o konverzaci. „Tak co, jak se máte?“ zeptají se v momentě, kdy máte v puse tři odsávačky, dva prsty a gumovou hráz. Člověk pak jen vděčně něco zamumlá a doufá, že pan doktor rozumí řeči kmene lidí s otevřenou pusou. Je to takový zvláštní rituál, který ale paradoxně pomáhá odbourat stres. No a jak to, tak bývá, tak někteří zubaři jsou příjemní a jiní ne. Záleží na tom, k jakému zubaři docházíte. Pokud je na vás zubař praha 4 nepříjemný, nebo nevrlý, tak je na čase zubaře změnit.
Pro mnoho lidí to může znamenat něco jako strach, ale ve finále uděláte vždycky lépe, když si najdete zubaře, ke kterému se nebudete muset bát chodit. Myslím si, že to je docela podstatná věc. Já jsem se jako dítě taky bála chodit k zubaři, a nakonec jsem si jej poté změnila. A dobře jsem udělala, protože okamžitě bylo po problémech. Byla jsem za to fakt ráda a ve finále by to měl takhle udělat každý. Každý, kdo se jen trochu necítí dobře se svým zubařem. Přece jenom, jde hlavně o to, abyste se vy cítili co nejlépe a abyste nemuseli na běžné prohlídce mít extrémně sevřený žaludek. Myslím, že pointa tohoto článku každému dojde.
