Česká republika se naprosto vymyká evropskému průměru, co se týče nájemního bydlení. Využívá jej pouhá necelá čtvrtina dospělých obyvatel naší země, zatímco na západě je počet nájemníků daleko vyšší. My Češi máme zkrátka v krvi pozitivní vztah k „vlastnímu gruntu“ a považujeme vlastní bydlení za jednu z nejvyšších životních priorit. Tomu se ani nedivím, když jsem bydlel deset let v nájemním bytě, za tu dobu jsem vysloveně vyhodil ze své kapsy obrovskou sumu peněz a kdybych je byl investoval do vlastní nemovitosti, ušetřil bych si tím další zbytečné trable.
Bydlet ve vlastním bytě či rodinném domě má nesporné výhody, například si můžete vlastní dům či byt zvelebovat podle svého a také vás z něj nikdy nikdo nevyhodí na ulici, je-li skutečně váš. Dokážu pochopit ještě mladé lidi, kteří jsou zcela zdrávi, mají spoustu energie a elánu a baví je střídat zaměstnání a častěji se stěhovat. Mají jen pár osobních věcí a využívají pronajatých nemovitostí tak, že jakmile chtějí změnit působiště, nic je nedrží a mohou se přestěhovat třeba ze dne na den. Jenže člověk stárne, ubývají mu síly a ve stáří už vás nemusí bavit neustále migrovat. A když vám pak pronajímatel vypoví s tříměsíční výpovědní lhůtou nájemní bydlení a musíte si shánět nový pronájem za slušnou cenu, můžete mít z toho zamotanou hlavu a mnoho stresu.
Já bych především myslel na zadní kolečka a nájemní bydlení bych si rozmyslel. Dal bych raději přednost například vlastnímu dřevěnému bungalovu s valbovou střechou a měl bych tím pádem vystaráno. Stačí mít k dispozici vhodný stavební pozemek, případně pozemek rekreační, jestliže tu umožňuje územní plán výstavbu rodinných domů, a pak už bych se těšil na stěhování a bydlení ve vysněné nemovitosti. Už žádný další nájem, bydlení ve vlastní nemovitosti je kromě udržení pevného zdraví mou nejvyšší preferencí.
