Nedávno jsem se nastěhoval do svého nového bytu v bytovém domě v horské oblasti. Je tu fantastické bydlení, domy jsou obklopené zelení a připadám si tu, jako bych bydlel na okraji lesa. Mám tu i skvělé sousedy a jedni z nich, mladý manželský pár, vlastní bytu na hypotéku. Ještě před pár lety ji spláceli a dnes už mají zaplaceno, což jsem si snadno ověřil v záznamech na katastrálním úřadu. Mají tedy k dispozici vlastní byt a zařadili se k těm osmdesáti procentům lidí, kteří bydlí ve vlastních nemovitostech. Mohou si také ve svém bytě organizovat vše po svém, mohou byt rekonstruovat a mohou využít i šikmou střechu na domě a rozšířit bydlení o další podkrovní patro.
Dobře vím, jaké to je bydlet ve vlastním bytě a také, jaké je nájemní bydlení. Když jsem byl nerozvážný mladík, napadlo mě přestěhovat se s přítelkyní do pronajatého bytu v centru města, což bylo sice výhodné pro blízkost mého zaměstnání, ale platili jsme tu nájemné, které docela dobře živilo majitele bytu. Připadalo mi to nespravedlivé, protože my se dřeli v práci, abychom vydělali potřebné peníze, ale moc jsme toho neušetřili a bydleli stále v cizím bytě, kde nebylo možné rozhodovat o jeho dispozici i vnitřním vybavení.
Nakonec pronájem skončil, dostali jsme výpověď, ale naštěstí jsem pak mohl dočasně bydlet u rodičů a získat pak bydlení v dědictví. Dnes bych to ale řešil jinak. Kdybych mohl vrátit čas a se současným vědomím rozhodovat o svém budoucím životě, požádal bych o 100% hypotéku americka-nebankovni-hypoteka.cz a raději splácel obnos za svůj vlastní byt již v mládí, protože bych věděl, že až plátky skončí, byt bude můj a budu si o něm rozhodovat, jak chci. Připadá mi logické splácet dluh za vlastní bydlení, které má určitou tržní hodnotu, než platit někomu do kapsy nájemné, což jsou vyhozené peníze a ve finále mi nezbyde nic, žádná vlastní střecha nad hlavou.
